Tis červený

původ / rozšíření:
Tis červený se vyskytuje především v suťových lesích. Jediný velký porost tisů se nachází na Rotsteinu u Löbau. V ostatních částech Horní Lužice se nachází pouze solitérní stromy, např. v Žitavských horách nebo právě v Žitavě ve Weinau. Jejich přirozený výskyt v regionu je diskutabilní. Všechny tisy v oblasti byly pravděpodobně uměle vysázeny, hlavně v parcích a zahradách.

vzhled:
Jehličnatý tis má asi 2mm široké a 20–30mm dlouhé špičaté a měkké jehlice, které mají leskle tmavozelenou svrchní stranu, spodní strana je světlejší a matná. Jsou dvouřadé, na stromě vytrvávají 5–8 let. Samčí, 1-2mm velké květy se hojně vyskytují na větvích. Téměř neviditelné samičí květy najdeme na základnách větví. Tis kvete od dubna do května. Ze samičích květů se vyvíjejí červené plody, velké 6-7mm. Tis dosahuje výšky 10-12m, do které doroste ve věku cca 100 let. Vyšší stromy jsou ve Střední Evropě skutečně výjimkou. Maximální věk tisů lze obtížně odhadnout, od stáří 250 let začíná často hnít jádro stromu. Tento proces může trvat i celá staletí, a protože staré stromy již pak nemají letokruhy, nelze jejich stáří určit, lze ho pouze odhadnout. Nejstarším tisem Evropy je pravděpodobně tis ve Skotsku, jehož věk se odhaduje na 3000 až 5000 let.

využití:
Tis byl člověkem využíván již v rané době kamenné a v době bronzové. K nejstarším nálezům patří oštěp z tisového dřeva, jehož stáří se odhaduje na cca 150.000 let. Tvrdé a elastické dřevo bylo již od 8. století používáno pro výrobu luků. Dále bylo využíváno pro výrobu různých předmětů pro domácnost, např. věder, hřebenů, topůrek na sekery apod. V současné době je tis vysazován jako okrasná dřevina, ideální pro živé ploty.

zajímavost:
Dřevo, kůra, jehličí i semena obsahují jedovaté sloučeniny. Ve trávicím ústrojí člověka působí jed již za 30 minut. Jed postihuje trávící orgány, nervový systém a játra. Pouze dužina nepravého míšku není jedovatá a má nasládlou chuť a je potravou pro mnoho ptáků a savců. Hlavně ptáci se tak podílí na šíření tisu.